Akademie AEGIS

Střelecký cestopis: LITVA – země praktické střelbě zaslíbená

Než jsme vyrazili do Litvy na závody v praktické střelbě IPSC Lithuania Open 2004, možná i my jsme měli zkreslené představy kam že to vlastně jedeme…Při debatách se svými známými jsem si chvílemi připadal jako před expedicí k lidožroutům. Vážení přátelé, Litva není Sibiř !

Vzhůru do Litvy!

Přestože Litva není tak vzdálená země a krátce je spolu s námi součástí Evropské unie, naše povědomí končí většinou u toho, že to byla součást Sovětského svazu. Někteří si ji ještě správně umístí mezi pobaltské republiky, ale zde školní vědomosti končí. Přiznávám, ještě před pár týdny jsem na tom byl podobně…
Litva datuje svoji „novodobou“ nezávislost dnem 11.3.1990. Od té doby se úspěšně vymaňuje ze sovětské minulosti a potýká se s následky uplynulých let podobně jako my. Koneckonců podobností s Českou republikou bychom našli víc. Při podobné rozloze cca 65.000 km2 má pouze 3 700 000 obyvatel, z toho ještě okolo milionu žije ve dvou největších městech Vilnjusu (hl.město) a Kaunasu. Při průjezdu od polských hranic k Vilnjusu si připadáte jako v důvěrně známém prostředí, asi jako v okolí jihočeské Třeboně. Litva je ostatně jako placka celá, nejvyšší bod je „kopec“ jménem Juozapine jen 293 m.n.m. a litevské lesy pokrývají zemi téměř ze 30%.
Litva mě dlouho zajímala a lákala. Shodou náhod tam několik měsíců pracovně pobýval náš kamarád L.Hanzlíček a termín národního mistrovství v praktické střelbě IPSC byl v příhodnou dobu. Slovo dalo slovo a chystali jsme akci. Už při plánování naší účasti bylo patrné nadšení z příjezdu střelců z České republiky a že se na nás těší. Sami jsme se později přesvědčili, že jsme jim jako národ opravdu sympatičtí, protože máme podobnou historickou zkušenost. Když Litevec zjistí, že nejste Rus, tak se s vámi bude bez problémů bavit rusky, hodně lidí (zvlášť mladší generace) i anglicky. Negativní vztah ke všemu ruskému je tam cítit na každém kroku…naopak se zdůrazňuje národní identita. Hrdí jsou na svoje pivo (další podobnost s námi) a národní klenot Švyturys chutnal i nám. Ať chcete nebo ne, ve Vilnjusu i Kaunasu vás upoutá množství žen a dívek na ulicích v poměru k mužům, soukromý odhad je tak čtyři ku jednomu. Vzhledem k horkému a slunečnému počasí si prostě nešlo nevšimnout…

Zbraně na cestách

Cesta se zbraněmi nebyla nakonec problém. Přestože jsme byli vybaveni všemi možnými povoleními z polské i litevské strany, přece jen jsme nějakou záludnost očekávali. Jak už bývá u nás zvykem, že úředník má na všechno dostatek času (ale běda jak vy něco nedodržíte!) v ČR nebyl ani měsíc po vstupu vydán jediný Evropský zbrojní pas a proto i my jsme potřebovali kromě oficiálního pozvání z Litvy ještě litevské povolení dovozu zbraní a střeliva a polské tranzitní povolení. Vyřízení na polském konzulátu v Praze bylo otázkou jedné návštěvy a vstřícnost byla ohromující.
Polští celníci byli také jediní, kteří chtěli na hranicích vidět zbraně a kontrolovali výrobní čísla a doklady. Naše obavy z přejezdu z Polska do Litvy, umocněné pohraničníky se samopaly, předsunutými hlídkami s dalekohledy a nezrušeným hraničním pásmem se při kontaktu změnily ve veselou historku. První uniforma se zhrozila, že vezeme zbraně a tolik střeliva a zbavila se nás posláním za „načálnikem“. Dostavil jsem se za ním do kanceláře a spustil naučenou řeč kdo jsme a kam jedeme. Mávnutím ruky mě zastavil a pravil: „u těbjá jest bumážky?“ Hrdě jsem mu podal složku a odpověděl kouzelné heslo „da, u miňá mnogo bumážek!“ Oči se mu rozsvítili, zřetelně se mu ulevilo, vše si pouze okopíroval…a my pokračovali do vnitrozemí.

Kam za „praktickou“ IPSC ? Do Litvy!

Závod Lithuania Open 2004 byl první akcí tak velkého rozsahu v pobaltských státech a organizátoři jí pojali velkoryse. Výraznou pomocí pro nás byl kontakt s p. Rimondasem Kuzminasem, ředitelem závodu, který nám pomáhal získat potřebná povolení.
Jak jsme poznali a pochopili, v Litvě je IPSC (zatím…) bráno v podobném duchu jako na začátku v dobách J.Coopera, tj. jako sportovní podoba praktické/obranné střelby, včetně použití „normálních“ zbraní atd. Na první pohled nerozeznáte soutěžící a diváky, naprostá většina je oblečena civilně, u nás obvyklá záplava pestrobarevných trikotů chybí. Hodně střelců, se kterými jsme mluvili, mají zbraň jako součást výkonu zaměstnání.
Pojetí této střelby odpovídá i rozložení střelců do divizí. V divizi Production, tj neupravené služební/obranné zbraně střílelo více střelců než součet ostatních ve všech zbývajících divizích. V Litvě je možné pro osobní ochranu koupit zbraň pouze do ráže 9mm a tak i složení zbraní v IPSC kopíruje místní trh. Nejrozšířenější zbraně jsou značky Glock, H&K a Sig, v pouzdrech dominuje Fobus, Safariland a domácí „kožení“ výrobci. U střeliva je situace zajímavá. Přestože oficiálně je možné přebíjet v rozsahu podobném našemu, v praxi je to jinak. Litevský trh se zbraněmi a střelivem ovládá několik málo velkých firem a ti udržují ceny komponentů na nerentabilní velmi vysoké úrovni. Paradoxně tedy nejvíce střelců střílí originálním střelivem značek, které jsou v ČR brány jako drahé – Winchester, Hirtengerger, RWS atd.
Možná se ptáte stejně jako my, kde je ČZ a Sellier a Bellot? Bohužel tyto značky tu nejsou moc oblíbené a nejsou právě synonymem kvality, přestože např. kompakty ČZ jsme viděli u litevských celníků... Je prý známo několik případů, kdy pistole ČZ byly příčinou problémů v okamžiku služebního zákroku.

Ohlédnutí nazpátek

Více než dva měsíce po návratu v nás zůstal příjemný dojem nejen ze závodu, ale i z hostitelské země a z celé výpravy vůbec. Síla pocitu, když vám dvacetičlenná vojenská hudba hraje národní hymnu tak daleko od domova, se prostě nedá popsat…
Podle ohlasů jsme tam i my nechali dobrý dojem a potvrdili vysokou úroveň střelců v ČR. Příští rok bude mezinárodní mistrovství Litvy na nové střelnici v Kaunasu a věřím, že si termín zaznamená do svého kalendáře více střelců. Pořadatelé vzkazují, že budete srdečně vítáni. Nezbývá než říci: Visogero Lietuva, za rok zase!

Vyšlo tiskem ve Zbraně & Náboje 9/2004