Když úpravy, tak smysluplné

Každá úprava a zásah do zbraně by měl mít svůj smysl a sledovat vytčený cíl. Tím by u obranné zbraně mělo být zvýšení efektivity jejího případného použití resp. nošení pro obranné účely. Každou, zvlášť nevratnou změnu bychom si měli dobře promyslet a vědět co nám přinese. Úpravy nesmí v žádném případě snižovat bezpečnost, spolehlivost a funkčnost zbraně.

Zvláště ze začátku je na místě úvaha, zda není vhodnější investovat prostředky do tréninku, střeliva atd. než do výměny toho či onoho na zbrani a jejího ladění. Ani sebelepší tuning vaší zbraně neodstraní vaše chyby ve střelecké technice a ovládání zbraně.

Přestože navádím k mírné zdrženlivosti, mnoho úprav může skutečně být přínosem a zlepšit užitnou hodnotu zbraně pro obranné účely…

Zaměřme se nyní na jednotlivé oblasti, ve kterých můžeme na zbrani něco měnit a vylepšovat:

LADĚNÍ A ÚPRAVY SPOUŠŤOVÉHO MECHANIZMU

Skoro každého jako první napadne ladit spoušť a mechanizmus zbraně celkově. Ne, že by se zde nedalo něco vylepšovat skoro na každé zbrani, ale mělo by to mít své zásady. Zásahem do „vnitřností“ můžeme výrazně negativně ovlivnit bezpečnost a funkci zbraně, proto by jakoukoli takovou úpravu měl dělat odborník – puškař nebo ten kdo tomu skutečně rozumí. Vždy je dobré počkat s laděním odporu spouště a leštěním funkčních ploch a součástek až bude mít zbraň něco za sebou, řádově tisíc výstřelů. Zbraň si sama částečně „sedne“ a možná usoudíte, že už není potřeba nic upravovat.

Nejvíce rizikové je amatérsky upravovat odpor spouště, zkracovat u SA/DA zbraní bicí pružinu ve snaze zjemnit chod spouště a podobné zásahy s přímím vlivem na funkci zbraně a bezpečnost.

MÍŘIDLA

Častá a snadná úprava zbraně spočívá ve výměně mířidel. Pro obrannou zbraň nepotřebujeme sportovní mikrometrická mířidla, ale mířidla usnadňující instinktivní „ukázání“ zbraní na cíl nebo jejich lepší kontrolu při podmínkách snížené viditelnosti. Vyměnit plastová mířidla za kovová je vhodné z důvodu vyšší životnosti při intenzivním tréninku.

Také je důležitý tvar mířidel, vysoká mířidla s ostrými hranami mohou dělat problémy (zachycení o oděv atd.) při tasení zpod oblečení nebo z také z ledvinky. Pro střelce který nenosí náboj v komoře mohou nevhodná mířidla způsobovat zranění ruky při dynamickém nabití v rámci tasení.

Nejjednodušší a nejlevnější úpravou je aplikace barvy (reflexní oranžové, červené nebo zelené) na mušku. O stupeň výše stojí mířidla se světlosběrným vláknem, které při pohledu skrze ně ukazují jasně svítící bod dané barvy. Nevýhodou je jejich relativní křehkost a nefunkčnost v šeru. Velmi doporučitelnou volbou pro obrannou zbraň, i když cenově dost náročnou, jsou mířidla tritiová. Do hledí resp. mušky jsou vsazeny kapsle s tritiem, které aktivně svítí i v úplné tmě a takřka neomezeně dlouhou dobu. Dobrým kompromisem je alespoň tritiová muška. Některá mířídla také kombinují světlovodné vlákno s tritiem.

OVLÁDACÍ PRVKY

Ovládací prvky, typicky záchyt závěru, páčka pojistky a vypouštění zásobníku jsou asi nejčastěji modifikovanými nebo vyměňovanými díly. U některých zbraní, např. u typu 1911 se nabízí desítky různých provedení. Důvodem změny bývá hlavně lepší dostupnost (ovladatelnost) a přizpůsobení velikosti střelcovy ruky. Záchyty závěru se dají vyměnit za prodloužené, které se lépe ovládají, na druhé straně hrozí, že budou držením vyřazené z funkce a nebudou vystavovat závěr po posledním výstřelu (častý problém např. u Glocků). To samé platí i o zvětšených nebo prodloužených tlačítkách vypouštění zásobníku. Sice se lépe mačkají bez potřeby velké změny úchopu, ale hrozí nechtěné vypuštění zásobníku u zbraně v pouzdře nebo při položené zbrani (např. doma nebo na jiném místě kde není zbraň v pouzdře).

U manuálních pojistek je kromě výměny za lépe ovladatelný díl se zvětšeným hmatníkem možnost jejich úplného odstranění. U mnoha moderních zbraní s vysokou mírou pasivní bezpečnosti (automatické pojistky, blokátory úderníku atd.) je vnější manuální pojistka přidávána spíše z tradice a konzervativizmu části zákazníků. Zastávám názor, že taková pojistka není potřeba a její odstranění naopak přispívá k možnosti lepšího úchopu zbraně (boky zbraně jsou plošší a nic prstům „nepřekáží“. U různých zbraní lze už rovnou při výběru nové zbraně volit z několika variant, vč. verze bez pojistky, např. Grand Power K-100.

ZPĚTNÝ RÁZ

Logická snaha je udělat něco se snížením zpětného rázu výstřelu resp. jeho přenosu ze závěru na tělo zbraně a do rukou. Zmenšit energii zpětného rázu kromě volby méně výkonného střeliva nelze, ale přesto je několik možností jak si pomoci. V zásadě se to týká vratné pružiny, a to buď její výměny za silnější (to ale vede k větším ovládacím sílám při ovládání závěru a může to ovlivnit spolehlivost s některými náboji) nebo ve volbě systémů nahrazujících „obyčejnou“ vratnou pružinu a principem připomínají odpružené vidlice horských kol. Většinou jde o systémy pružinové (Sprinco) nebo kombinované pružina-elastomer (např. Shock-Tec). Poslední novinkou je  magneticko-mechanický tlumič zpětného rázu zn. DPM. Jako levnější volba se někdy používají tzv. buffery, (plastové nebo z tvrdé gumy) navlečené na vratnou pružinu mající ovšem omezenou životnost.

Systémy tlumení zpětného rázu mají spíše menší než větší efekt a jejich hlavní přínos je zmírnění přenosu rázu ze závěru na tělo zbraně s vlivem na životnost.

RUKOJEŤ – ÚCHOP

Další z oblastí, kterou má smysl se zabývat, je zlepšení úchopu zbraně. Jistota a přirozenost držení je u obranné zbraně velice důležitá a má zásadní vliv na střelbu, zvláště v mokrých nebo zpocených rukách v krizové situaci. Možných úprav je několik úrovní složitosti, od prosté výměny střenek (dřevěné, gumové, kovové) za ergonomičtější resp. s lepším zdrsněním až po nevratné úpravy plastových rukojetí.

Další častou variantou je polepení některých ploch rukojeti jemným smirkem (např. na skateboardy) nebo jinými materiály, případně vytvořit zdrsnění přímo na rukojeti.Někomu také vyhovuje opatřit rukojeť gumovým návlekem, ať už originálním (nejznámější je zn. Hogue) nebo třeba ze staré duše kola.

ZÁSOBNÍKY

Úpravy zásobníků směřují hlavně ke zvýšení kapacity. Na zásobníky mnoha výrobců se dají místo standardního plochého dna nasadit botka zvyšující kapacitu o jeden, dva i více nábojů. Prodlouží se tím samozřejmě jeho délka, ale buď lze tento zásobník použít jako druhý náhradní s vyšší kapacitou nebo poslouží v situacích, kdy nepotřebujeme zbraň skrývat pod oblečením, ale je stále někde připravena (doma, na chatě atd.). U některých zásobníků se dá zvýšit kapacita o jeden náboj i úpravou podavače.

TVARY

Na některých zbraních lze provést úpravu hran a tvarů některých jejich částí, typicky spodní strany lučíku, prostoru v kořeni lučíku u rukojeti atd. Výhodné je (pokud to vaše zbraň umožňuje) rozšíření ústí zásobníkové šachty pro snadnější zavádění zásobníku při přebití.

Některé drobnosti můžeme zvládnout sami, existují však i radikální úpravy, které vyžadují odbornou práci. Existují firmy, které dokáží i zásadně přetvarovat plastové části zbraní (např. Robar v USA), zakulatit všechny hrany zbraně, změnit povrchovou úpravu atd. 

PÉČE O ZBRAŇ

Na první pohled sem toto téma nepatří, na ten druhý už ovšem ano. Často to nejlepší, co můžeme pro svou zbraň udělat, je dobře se o ni starat, čistit a udržovat ve spolehlivém funkčním stavu. Přes různé mýty, které mezi střelci panují, je potřeba čistit každou zbraň bez ohledu na značku a to bez výjimek. Největší pozornost je potřeba věnovat těm místům na zbrani, které mají vliv na spolehlivé fungování. K nim patří náběh do nábojové komory, vytahovač, drážky závěru a těla zbraně a ostatní místa kde se usazují nečistoty – vývrt, dráha hlavně v závěru, spoušťový mechanizmus. Pro údržbu je dobré si opatřit odpovídající prostředky- čistící chemii, kartáčky nebo speciální šňůru Bore Snake na vývrt, mosazný kartáček (pomůže i starý zubní) na vnitřní plochy, případně další pomůcky. Po vyčištění a vysušení je dobré lehce namazat třecí plochy ve zbrani.