Život zasvěcený ochraně a výcviku
Muži v černých oblecích nám dnes již nepřijdou nijak zvláštní a jejich přítomnost kolem politiků, podnikatelů a celebrit v nás nevzbuzuje pocit ničeho neobvyklého. Co by nás mohlo zajímat, je nezkreslený pohled na osobní a profesionální životy lidí, kteří jsou prý připraveni za svého klienta položit i život. Pojďme si tedy popovídat s člověkem, který osobní ochraně, výcviku osobních strážců a příslušníků různých státních ozbrojených složek zasvětil život, a informace, které nám dnes Martin Hradecký nabízí jsou takzvaně bez obalu a zbytečné nadsázky...
Co bychom si měli představit pod pojmem bodyguard nebo ochranka?
V podstatě je velmi jednoduché toto vysvětlit. Také si musíme ihned na začátku uvědomit, že pojem osobní strážce jako povolání musíme postavit do dvou rovin, a to sektor státní a sektor soukromý. Ochranka je obecný pojem pro kohokoliv, kdo pracuje v nějakém bezpečnostním resortu ochrany osob a nebo převážně majetku. Znovu bych rád zopakoval, že se jedná buďto o státní, nebo soukromý sektor. Také se nemusí jednat o osobní ochranu jako takovou neboli tělesnou stráž, nýbrž se může hovořit o všelijakých akcích, kde je třeba střežit majetek, objekty a podobně - mnohdy je to pouze tzv. pořadatelská činnost. Kdo dnes potřebuje tělesnou stráž?
Pokud budeme hovořit o komerčním sektoru, tak tam se klientela rozděluje do dvou základních skupin, a to jsou střední nebo vyšší podnikatelská vrstva anebo showbusiness (zpěváci, herci...). Podnikatelé si tělesnou stráž najímají z mnoha důvodů. Někteří chtějí pouze zapůsobit či předejít jakýmkoliv problémům a v podstatě ochranku nutně nepotřebují. Jiní už ji potřebuji, protože jim hrozí bezprostřední nebezpečí, což může být od lidí, kteří úspěšným nebo bohatším lidem závidí. Také se může jednat o podnikatele, kteří jsou vydíráni anebo jejich aktivity balancují na hraně zákona, a to je již více než pravděpodobně, že k útoku dříve či později dojde. Samozřejmě osobní strážce si najímají i kriminální živly.
Zmiňoval jsi, že je rozdíl mezi ochrankou státní a soukromou. Mohl bys dále ještě určit, konkretizovat jejich rozdělení a jejich aktivity?
Státní sektor můžeme opět dále dělit na dvě skupiny; a to jsou státní zaměstnanci policie a armády. Hlavní rozdíl mezi soukromým a státním sektorem je v pravomocech. Státní ochranka je vlastně veřejným činitelem, tudíž má mnohem volnější ruku v pravomocech. Soukromá ochranka musí, nebo by měla, fungovat v rámci platných zákonů, jelikož taková osoba je vlastně jen obyčejný civilista. První hlavní rozdíl je tedy v již zmiňovaných pravomocech. Druhý velký rozdíl spočívá v obrovském zázemí, které státní sféra má. Jmenovitě je to obrovský aparát lidí, techniky a dostatek informací. Jednou větou je to velká mašinérie a osobní strážce je jenom malou součástí.
U komerčního či soukromého sektoru můžeme vždy spíše hovořit o malé operativní skupině lidí čítající většinou tří až čtyři členy. Pokud chceme hovořit o výcviku či oprávnění tuto práci vykonávat, tak v soukromém sektoru je u nás legislativa tak nedokonalá, že v podstatě k získání koncese není třeba projít žádným specializovaným výcvikem. Oproti tomu v jiných zemích, např. Americe či Austrálii musíte předložit osvědčení o absolvování výcviku, jinak koncesi či licenci nemůžete dostat. Takové omezení nebo zákon u nás zatím chybějí a na práci takzvaných bodyguardů je to bohužel vidět a může dojít i k bezprostřednímu ohrožení klientů.
Pojďme tedy trochu rozvést, jaké nároky jsou kladeny na uchazeče o povolání osobního strážce. O legislativě už jsme se trochu zmínili, tak bychom se nyní mohli zaměřit více na nároky na schopnosti uchazečů.
Ve státním sektoru jsou ty nároky už značně vysoké. Uchazeč musí projít různými psychotesty. Dále pak absolvovat rozsáhlé fyzické testy a ovládat střelecké „minimum". Samozřejmostí je několik let odsloužených ve výkonu. V soukromém sektoru žádné takové testy či selektivní přístup k uchazečům není. Všeobecně zatím platí, kdo chce v soukromém sektoru vykonávat toto povolání, tak činí pouze ze své svobodné vůle a nikdo bohužel nezjišťuje, jestli takový samozvaný bodyguard je na tuto prácí připraven či ne. Samozřejmě i výcvik u obou sektorů se diametrálně liší a opět u státní sféry skýtá jiné možnosti.
Z toho, o čem jsme hovořili, jsem nabyl pocit, že v soukromé sféře se této profesi může věnovat v podstatě každý včetně všemožných diletantů. Už je nám také jasné, že zákon nepamatuje na regulaci volného podnikání v této oblasti. Jak si tedy vybrat dobrého osobního strážce?
Z mých zkušeností vyplývá, že toto funguje hodně na doporučení. To znamená, že klienti, kteří 5 námi byli v minulosti spokojeni, nás doporučují dál. Jinak pro soukromého klienta, který opravdu nemá žádné kontakty, je velmi složité najít kvalitní firmu a vlastně ani není dle čeho vybírat. Pakliže opravdu dojde na „lámání chleba", tak klient zjistí, zdali jeho volba byla dobrá, či ne, většinou pozdě. Zde bych tedy radil, aby každý, kdo hledá spolehlivou ochrannou službu, vyžadoval od takové firmy různá doporučení, která by tyto firmy měly vlastnit. Bohužel, jak již bylo řečeno, zákon zatím nepamatuje na zpřísnění podmínek získání licence k osobní ochraně a každý, ať už třeba má nějaké zkušenosti přímo s ochranou či bojovým sportem, anebo nemá zkušeností žádné, může v této oblasti volně podnikat. Také jakékoliv zkušenosti v bojových sportech nejsou při osobní ochraně až tolik směrodatné a zvýhodňující. Samozřejmě že je to určitá součást komplexu, ale tím chci zdůraznit, že ne každý, kdo dělá karate nebo thajský box, je dobrý bodyguard. Pouze o tom to prostě není. Většinou těmto lidem chybí velice důležitá součást činnosti osobního ochránce a tou je např. taktická příprava.
Stalo se už u nás, že klient nebo i osobní strážce přišel o život?
Určitě ano. Takových případů již byla v minulosti celá řada. Zejména se jednalo o lidi z takzvaných problematických skupin, což jsou lidí, kteří směřují své aktivity i za hranice zákona, anebo se jedná o různé vyřizování účtů mezi podnikateli. Takže i vybuchlá auta nebo výbušné poštovní obálky nejsou vzácným jevem. Také u nás dochází i k únosům podnikatelů...
Mám pocit, že všeobecné vnímání práce či povolání osobního strážce je chápáno trochu zkresleně. Řekni nám, jaká je práce bodyguarda ve skutečnosti.
Ve skutečnosti je to tak 90 až 95 % čekání na klienta na různých místech. Prostě rutina. Což je hodně únavné na psychiku a na pozornost. Jenom si představte nebo si zkuste jít pouhou hodinu po městě a sledujte lidi a hlavně velmi pozorně jejich ruce. Takový strážce musí být pozorný i několik hodin, a jak jsem již říkal, je to velmi únavné a kolikrát i z určitého pohledu nudné...
Můžeme se vrátit ještě ke státní ochranné službě a trochu detailně ji popsat?
Státní ochranka funguje v několika úrovních, z nichž bych úplně vynechal armádní ochrannou službu, fungující pod Vojenskou policií, která je vlastní samostatnou kapitolou.
Takže u nás funguje Ochranná služba Policie České republiky která se stará o vládní činitele, částečně i o diplomatický sbor. Jinou složkou je Osobní stráž prezidenta České republiky, která patří již pod hradní policii. Jako další bychom mohli uvést oddíl ochrany svědků, jenž patří pod kriminální policii, ale pracuje v utajení a celý charakter této složky je odlišný. Pro zajímavost mohu uvést, že v současné době i někteří příslušníci Útvaru rychlého nasazení působí jako tělesní strážci na českém velvyslanectví v Iráku.
Možná by bylo také správné uvést, že i zde se vyskytují dva typy ochrany, a to je utajená, to znamená, že ochranka nebudí ten klasický dojem a neměla by být patrná či viditelná. Dále je to ochranka, která na první pohled demonstruje sílu a má za úkol odradit případnou agresi.
Martine, pojďme nyní k tvé osobě. Ty osobně nejsi jenom osobním strážcem, ale také instruktorem a také funguješ v agentuře, která se zabývá osobní ochranou a celou řadou dalších věcí. Řekni nám, co vše zahrnují tvé aktivity?
V současné době bych mohl svoje aktivity rozdělit do tří hlavních směrů. První z nich je bezpečnostní činnost, což je právě osobní ochrana, nebo detektivní činnost a poradenské služby, kde vlastně funguji jako konzultant a v podstatě pouze dohlížím a vyhodnocují bezpečnostní rizika. V tomto oboru se pohybuji od roku 1990 a již jsem pracoval pro celou řadu českých i zahraničních bezpečnostních agentur. Mým cílem je neustále se vyvíjet a takto bohatá praxe mi k tomu napomáhá.
Také musím podotknout, že klasické osobní ochraně se věnuji již jen několikrát do roka a mým hlavním současným vytížením a také takovou druhou hlavní aktivitou je bezpečnostní výcvik, který provádím pro různé subjekty. Jsem jedním ze spolumajitelů agentury SKATACH. Tato agentura se věnuje i ochraně, ale především právě různorodému bezpečnostnímu výcviku. Dále také funguji v akademii obranné střelby AEGIS. Mohu říci, že já osobně patřím k velmi omezené skupině lidí, kteří se aktivně a oficiálně podílejí na výcviku různých státních ozbrojených složek. Také bych rád zmínil některé, jako jsou Celní správa ČR, Policie ČR, Vězeňská služba ČR. Zabývám se také testováním různých střelných zbraní a chladných zbraní. Dále píšu články pro odborné časopisy a v neposlední řadě již zmiňovaný poradenský servis.
Říkáš, že vyučuješ státní složky. Je obvyklé, že právě státní složky si najímají instruktory ze soukromého sektoru?
Ve světě je běžná praxe, že si státní složky objednávají u soukromých agentur kompletní výcvik. U nás se s touto praxí zatím začíná. Ne všechny státní složky mají na každou specializaci své odborníky, a tedy se obracejí na jiné zdroje. Já osobně se specializuji na chladné zbraně, tzn. výcvik s nimi, především potom boj s teleskopickým obuškem a boj s nožem. Dále vyučuji střeleckou a taktickou přípravu. Z dlouhodobého hlediska si myslím, že státní organizace budou k takovéto spolupráci přistupovat stále častěji.
Martine, kde čerpáš zkušenosti či odbornost?
Tak mým krédem je stále se učit něčemu novému, a to i přesto, že vyučuji, tak se i nadále snažím čerpat nové informace. Zpočátku jsem se samozřejmě učil od několika odborníků z České republiky. Jedním z velmi užitečných zdrojů jsou také zkušení instruktoři a specialisté ze zahraničí, se kterými velmi často pořádáme semináře či školení anebo za nimi vyjíždíme do zahraničí. Velice přínosný byl výcvik vedený izraelskými nebo ruskými instruktory. Například minulý rok jsme tu měli na osobní pozvání specialisty z USA, pod jejich vedením jsme absolvovali týdenní speciální kurz zaměřený na taktíku, střelbu a CQB. Každý takový nový seminář se snažím objektivně vyhodnotit a uchovat si do budoucna ty věci, které jsou funkční nebo ty, které já osobně pokládám za funkční. Vývoj všech aspektů, a to nejen osobní ochrany, jde dopředu velmi rychle a je opravdu třeba držet krok s moderními trendy.
Dostal jsi se někdy do akce, ve které šlo do tuhého?
Když jsem se věnoval osobní ochraně naplno, tak jsem zajišťoval ochranu převážně vrcholným podnikatelům. Hlídal jsem také diplomata i s rodinou, správce konkurzní podstaty, ředitele banky nebo také řadu různých vládních úředníků. Určitou dobu jsem také kdysi fungoval u showbusinessu, kde jsem působil jako poradce nebo koordinátor, popřípadě i jako osobní stráž. Také jsem hlídal lidi z jiných odvětví a několikrát nám či klientovi hrozilo konkrétní nebezpečí. Mohu vzpomenout momenty, kdy byl napaden náš klient fyzicky, nebo útočník vytáhl na našeho klienta střelnou zbraň, anebo se dokonce někdo pokusil našeho klienta přejet vozem...
Tuto otázku bych rád rozšířil o velmi důležitý aspekt osobní ochrany, a to je fakt, kdy by si osobní strážce měl uvědomit, že krédem jeho práce je být přípraven za klienta položit život. To myslím bez nadsázky a každý, kdo tuto práci chce dělat profesionálně, musíš tímto faktem žít a pracovat. Hlavním posláním osobního ochránce je zamezit únosu klienta či smrtelnému útoku na něj.
Jací lidé se chtějí stát osobním strážcem?
Hodně mladých lidí je ovlivněno nějakou iluzí a jsou částečně naivní a chtějí dělat něco výjimečného, na druhou stranu tato práce je samozřejmé výjimečná a člověk v tom může najít mnoho velmi zajímavých věcí. Nicméně, aby se člověk stal osobním strážcem, musí se hodně učit a sbírat zkušenosti, doslova si musíte odšlapat stovky hodin, odjezdit s klientem desítky dní.
Jaké zbraně se nejčastěji používají?
Smích... Nejdůležitější zbraní je mozek. My zbraň bereme jako poslední věc, kterou bychom chtěli použít. Daleko důležitější třeba může být kapesní svítilna nebo nářaďový nůž. Tyto pomůcky kolikrát použijete daleko častěji, než střelnou zbraň. Jinak já osobně jako střelnou zbraň preferuji pistoli Glock 17.
Dále je například velmi důležité mít velmi kvalitní obuv, protože když jste tři dny na nohou a nohy vám kvůli špatné obuvi otečou, jste v podstatě nefunkční, Důležité jsou radiostanice, které musí být neustále provozuschopné, neprůstřelné vesty, detektory kovů. Oblečení by mělo také být kvalitní, aby nedělalo při pocení vyrážky - vhodný opasek, šle atd.
Jak je to s tak tradičními brýlemi?
Brýle jsou pomůckou, která se používá účelově, nicméně já osobně ji nepoužívám vůbec, nebo jen výjimečně.
Jak je to s bojovými uměními ve výcviku osobních strážců?
Ano, myslím, že je dobré znát nějaká, ale více než dominantní prvek osobní ochrany je vidím jako součást dovedností a znalostí bodyguarda. Při samotné akcí nebudete mít čas na nějaké dlouhosáhlé akce, a proto musíte spíše ovládat techniky boje na krátkou až minimální vzdálenost. Funkčnost mnohých technik je dost diskutabilní a všeobecně platí, čím jednodušší technika, tím účinnější. Doporučuji zkoušet techniku na krátkou vzdálenost s různými pomůckami, jako jsou plastové nože, tréninkové pistole či obalené hole.
Jak vypadá tvoje vlastní příprava?
Takže v první řadě je to fyzická příprava, to znamená dvakrát až třikrát týdně běhám. Doplňkově posiluji. Vynikající je také trénink na speciální překážkové dráze. Samozřejmě se také věnuji boji zblízka a cvičením s chladnými zbraněmi. Jednou týdně také střílím. V podstatě nemám žádný pevný harmonogram, spíše se snažím komplexně trénovat a samozřejmě také trénuji, jak mi to dovolí pracovní vytížení.
Vaše firma vlastní mnohá ocenění - soukromá i státní, můžeš nám to nějak přiblížit?
Spousta z těchto ocenění či referencí pro mě má, mimo profesní hodnoty, i hodnotu osobní, protože s některými subjekty - lidmi, od kterých tyto reference pocházejí - jsem trávil mnoho času a člověk se i přes profesionální vztah z těmito lidmi, které ochraňujete, sblíží. Příjemné vzpomínky jsou to i proto, že jsme nikdy neztratili nebo nenechali ani zranit žádného našeho klienta.
Reference také pocházejí z naší výcvikové činnosti. Osobně jsem velmi pyšný na spolupráci s Útvarem rychlého nasazení (URNA), u kterého jsem působil externě několik let. V současné době cvičím speciální armádní jednotku SOG (Útvar speciálních operací Vojenské policie). Tyto jednotky samy žádají o spolupráci s námi či s mou osobou a to pro mě je známka, že se ubírám správnou cestou a mám co nabídnout i ve státním a velice profesionálním sektoru.
Vždycky jsi chtěl být bodyguardem?
Já už jsem zhruba od sedmnácti let věděl, že chci hlavně vyučovat a cvičit lidi, to mě naplňuje. Velice bych chtěl zpětně poděkovat Petrovi Macháčkovi, který mě nejen učil a učí bojovat, ale také mně hodně pomohl v otázce pedagogiky. Samozřejmě bez praxe můžete jen těžko předávat nějaké zkušeností, proto i já se snažím dodnes vykonávat různorodou bezpečnostní činnost. Mám radost z toho, když vidím, že lidi, které cvičím, něco umějí a moje práce pokračuje dál. To je velké zadostiučinění za všechen strávený čas tréninkem a čas, který jsem si musel ukrojit ze svého soukromého života. Možná i z tohoto důvodu jsem dodnes svobodný a zatím nemám rodinu...
Robert Káža, Martin Hradecký