Akademie AEGIS

Útok na americkou základnu u Chóstu v Afghánistánu 30.12.2009: Nejčernější den pro CIA

Sebevražedný útok dvojitého agenta na základnu CIA v Afghánistánu je těžkou ranou pro Američany a jejich spojence a ukazuje na sílu džihádistické opozice. Celé pozadí a podrobnosti tohoto útoku jsou velmi zajímavé a připomínají špionážní thriller. Je samozřejmě obtížné oddělit pravdivé skutečnosti od dezinformací, i z otevřených zdrojů se však dá poskládat pravděpodobný průběh událostí, který tentokrát předčí fikci.

Ten den měl být pro CIA skvělým zakončením starého roku. Agenti CIA se 30. prosince 2009 na základně Chapman nedočkavě připravovali na schůzku se svým nejcennějším agentem Humamem Khalil Abu-Mulal al-Balawim, který se právě údajně v Pákistánu sešel s jedním ze dvou vůdců al-Káidy- Ajmanem al-Zawahirim. Po schůzce měl následovat telefonát přímo s prezidentem Obamou a po vydání rozkazu následně útok bezpilotního letounu, který by pravděpodobně hledaného vůdce teroristů zabil. Místo toho těsně před schůzkou al-Balawi odpálil výbušninu, kterou měl na sobě. Zabil sedm zaměstnanců CIA, včetně velitelky základny, důstojníka jordánské tajné služby GID, který ho jako agenta řídil, a afghánského velitele ochrany základny. CIA tak přišlo o své nejlepší lidi v zemi a pro agenturu je to největší ztráta za posledních 25 let.

Základna Chapman u Chóstu
Předsunutá základna Chapman se nachází v blízkosti letecké základny u města Chóst, v těsné blízkosti základny amerických speciálních sil Camp Salerno a jen asi 15 kilometrů od hranic s Pakistánem. Zdejší letiště bylo využíváno již sovětskými okupanty v 80. letech, CIA si v něm zřídila operační středisko na samém začátku kampaně proti al-Káidě a Talibanu v roce 2001. Je pojmenována po seržantovi Nathanu Chapmanovi ze speciálních sil, který bojoval po boku operativců CIA a byl vůbec prvním zabitým americkým vojákem v Afghánistánu. Význam základny Chapman ve válce proti terorismu neustále rostl a v současnosti jde o jedno nejlépe utajených a střežených vojenských zařízení v oblasti. Je to centrum protiteroristických operací USA, odkud jsou řízeny spojené akce polovojenské frakce CIA - Special Activities Division / Special Operations Group - SAD / SOG, speciálních sil americké armády a afghánských komand. Teroristé na základnu zaútočili v minulosti již několikrát, ale nikdy se jim nepodařilo dostat do jejího hlavního prostoru.

Válka Trubců
Hlavní význam základny spočívá v tom, že jsou odsud připravovány a řízeny útoky bezpilotních letounů proti džihádistickým povstalcům. S tím, jak se válka v Afghanistánu komplikuje a hlavní kádry Tálibánu a dalších povstaleckých frakcí nacházejí bezpečné útočiště v Pákistánu, hledají Američané způsob, jak úspěšně zasáhnout proti nepřátelům i mimo oblast svého oficiálního působení. Vést válku na území Pákistánu je velmi politicky citlivé. Tálibán původně vznikl pod patronátem pákistánské tajné služby, a jeho místní odnož Tehrik-i-Taliban Pakistan (TTP) má v Pákistánu velkou podporu obyvatel a kmenových vůdců a prakticky se svými několika desítkami tisíc bojovníků ovládá celý severozápad země při hranicích s Afghánistánem, takzvaná Federálně spravovaná kmenová území FATA. Útoky proti koalici USA a NATO jsou organizovány právě z pohraničních oblastí a povstalci mají vždy kam ustoupit, odpočinout si a připravit se na další boj. Američtí vojáci v zemi skrytě působí, jak nedávno prokázala smrt tří instruktorů námořní pěchoty při útoku na konvoj v oblasti Dir, ale jejich bojové možnosti jsou logicky velmi omezené. Američané našli částečné řešení problému ve stále početnějším nasazování bezpilotních letounů UAV, přezdívaných Trubci. K průzkumům a útokům jsou používány letouny MQ-1 Predator a stále častěji MQ-9 Reaper, používající laserem naváděné střely AGM-114 Hellfire.

Naprostá většina těchto útoků se odehrává právě v oblasti FATA, zejména v oblasti Severního a Jižního Vazíristánu. USA takto zasáhly od roku 2004 se stále se stupňující frekvencí mnoho desítek cílů v kampani „cíleného zabíjení“. Z UAV se stala hlavní technologická a taktická výhoda USA a bojový prostředekč íslo jedna a pro bojovníky Tálibánu a al-Káidy začala být náhlá smrt z nebe těžce demoralizující každodenní realitou, podobně jako byla a je pro Američany a spojence demoralizující realitou náhlá smrt po výbuchu improvizovaných nástrah IED. Povstalci bojují často se zastaralou výzbrojí a součást jejich přesvědčení je odvaha při boji tváří v tvář. Neviditelní a tiší zabijáci, před kterými není úkrytu, jsou pro ně dalším důkazem nefér boje západních spojenců. Trubci a ti, kdo je řídí, se staly nejvíce nenáviděnou zbraní „křižáků“, jak džihádisté nazývají Američany a NATO.

Al-Káida a Tálibán
Skoro deset let od útoků z 11. září je složité popsat přehledně síť džihádistických militantů. Struktura, která je označována jako al-Kaidá, prakticky jako funkční organizace neexistuje a toto označení se používá spíše ze setrvačnosti. Z původní al-Káidy zůstaly roztroušené skupiny, jejichž hlavním cílem je přežití a které jsou spíše v defenzívě. Je to sice jakási „registrovaná značka teroru“, která je používána jak džihádisty pro zdůraznění jejich radikálnosti, tak „západními“ médii a elitami pro zjednodušený popis džihádistické hrozby, ale za jádro džihádistické opozice musíme považovat na území Afghánistánu a Pákistánu Tálibán. Ten se dále dělí na různé frakce a kmenové bojové skupiny s různou úrovní loajality vůči věci džihádu i vůči spojenectví s al-Káidou.

Pro zjednodušení řekněme, že al-Káida funguje jako elitní platforma pro zahraniční, převážně arabské džihádisty, i jako ideová centrála a organizační ústředí, zatímco Tálibán je hlavní bojovou silou a poskytuje pro válku potřebné zázemí. „Válka proti teroru“ je pojem používaný USA a spojenci, ale celá válka je mnohem komplexnější děj, v němž nejde jen o zabíjení „teroristů“, ale o celkovou protipovstaleckou kampaň a dlouhodobý geopolitický tlak a udržení stability (či nestability) v regionu. V této válce cílené zabíjení pomocí UAV můžeme přirovnat k útokům speciálních komand, které likvidují v zázemí velení protivníka.

Zprávy z této „války Trubců“ jsou kusé, ale Američané tvrdí, že pomocí UAV zabili devět z dvaceti nejvyšších velitelů al-Káidy, kteří byli na seznamu lidí určených k likvidaci, a mnoho vysokých představitelů Tálibánu, kteří jsou na tento seznam průběžně doplňováni. Útoky prý přinutily povstalecké vedení ke stažení se do vnitrozemí, oslabují jeho akceschopnost a dokonce způsobují rozkol mezi jednotlivými frakcemi džihádistů. Podle různých zdrojů je dosavadní počet obětí UAV kolem 1400. Útoky ale nejsou vždy úspěšné. Podle Pákistánu pouze 5 z loňských oficiálně přiznaných 55 útoků zasáhlo povstalce, zbytek byli civilisté. I v případech úspěšných zásahů došlo často ke smrti mnoha civilistů, ať už skutečných nebo bojovníků, kteří se za ně vydávali. Útoky jsou tak navenek ostře veřejně kritizovány pákistánskou vládou, ale i např. UNHCR - Úřadem vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Ovšem pro Američany i Pákistán je to prakticky jediný úspěšný prostředek boje a pákistánská vláda útoky UAV ve skutečnosti skrytě podporuje - včetně poskytování vlastních letišť. V lednu 2006 prý nálet CIA jen těsně propásl cíl číslo 2 - Ajmana al-Zawahirího s rodinou. Začátkem roku 2009 údajně nálet UAV zabil jednoho ze synů Usámy bin Ládina Saada. Dne 5. srpna 2009 CIA zaútočila na jednoho z hlavních vůdců Tálibánu Baitullaha Mehsuda, který byl mimo jiné údajně zodpovědný za smrt bývalé premiérky Pákistánu Benazir Bhuttové. Mehsud byl spatřen na střeše svého domu a společně s manželkou, která mu masírovala zrovna záda, byl zasažen raketou a zemřel na svá zranění o dva týdny později. Tálibán přísahal pomstu.

Modus operandi CIA
Zcela klíčovou roli v útocích proti povstalcům má polovojenská část CIA - Special Activities Division / Special Operations Group. Tito operativci CIA, kteří se kromě zjišťování informací přímo aktivně podílejí na bojových akcích, byli zapojeni ve válce proti terorismu v Afghánistánu od samého začátku. Jejich hlavním úkolem se stalo právě plánování a provádění útoků pomocí UAV proti špičkám džihádistů. Možnost zjistit informace přímo v terénu je samozřejmě omezená a operativci mají od samého začátku problém jakkoliv se mezi povstalce infiltrovat. Informace musí být draze zaplaceny, získány výslechy a mučením zajatců, případně pracně sbírány z nedostatečných a náznakových aktivit protivníka. Omyly a lži jsou samozřejmě pravidlem. Pákistánská vláda se zejména od začátku vlastní vojenské kampaně proti Tálibánu v červenci 2009 začala o informace s Američany dělit ochotněji, ale CIA k Pákistáncům i Afgháncům přistupuje s velkou nedůvěrou. Podle svědectví mnoha lidí z branže začala CIA uvnitř Afghánistánu trpět bunkrovou mentalitou nedůvěry a přezíravosti vůči spojencům. Elitní tým, pracující uvnitř základny Chapman, marně přemýšlel, jak dostat mezi špičky povstalců vlastního agenta.

Internetový džihádista
V lednu 2009 zatkla jordánská tajná služba GID Humama Khalila Abu-Mulal al-Balawiho. Tento původem Palestinec, 32letý lékař z prominentní rodiny a otec dvou dětí, by mohl sloužit jako přímo učebnicový příklad džihádisty, i když pokusy o vytvoření profilu „typického“ bojovníka džihádu či teroristy jsou spíše problematické. Narodil se v Kuvajtu, ale jistou dobu žil v jordánském městě Zarká, odkud pocházel teroristický vůdce v Iráku Abu Musa Zarkáví. Velkou roli v jeho radikalizaci sehrála jeho fundamentalistická manželka Defne Bayrak, turecká novinářka a překladatelka oslavné knihy o Usámovi bin Ládinovi. Al Balawi se proměnil z konzervativního muslima v džihádistu během války v Afghánistánu a Iráku a během útoků Izraele proti Gaze. Působil jako lékař a při jednom ze svých pokusů dostat se do pásma Gazy, kde chtěl pomáhat místním obyvatelům, byl zatčen na hranicích, což byl první impuls k jeho sledování tajnou službou. Svými kolegy lékaři byl popisován jako vysoce inteligentní, přemýšlivý a islámu oddaný samotář. Lékaři a inženýři tvoří již od dob egyptského fundamentalistického Muslimského bratrstva hlavní část kádrů radikálních islamistů. Tento pozoruhodný fakt by vydal na samostatnou sociologickou a psychologickou studii, ale připomeňme zde jen, že lékař – pediatr byl původně i al-Zawahirí.

Al-Balawi působil na mnoha utajených džihádistických internetových fórech pod různými přezdívkami a psal vlastní blog a jeho výzvy k boji byly stále radikálnější, což bylo i důvodem ke zvýšení zájmu tajné služby GID o něj. Podle informací, které se objevily až později, je pravděpodobné, že al-Balawi byl pod pseudonymem Abu Dujana autorem dopisů do španělských médií, které se přihlašovaly k odpovědnosti za atentáty z 11. března 2004 v Madridu, při kterých bylo při výbuších příměstských vlaků zabito 191 lidí. Zde je zajímavý právě fakt, že nejaktivnější džihádisté tvoří jakýsi exkluzivní klub několika set aktivistů, kteří často působí při různých operacích na mnoha místech světa a útoky nejen organizují, ale i sami provádějí. Být mučedník není pro džihádisty jen role pro ovladatelné pěšáky, ale je to výsada pro ty nejzasloužilejší. Al-Balawi se chtěl stát jedním z nich.

Slibný zdroj
GID al-Balawiho náležitě zpracovala a kombinací nátlaku a slibů ho přiměla ke spolupráci. Nyní domněle napravený džihádista slíbil, že se vydá do Pákistánu a naváže tam kontakt se špičkami al-Káidy a Tálibánu. Agent byl pod přímým vedením kapitána GID, člena královské rodiny jménem Al Shareef Ali bin Zeid. V létě roku 2009 si al-Balawiho vzala pod svoje vedení CIA a začala na využití svého nového zdroje velmi tlačit. Zejména doufala, že se přes al-Balawiho dostane přímo k al-Zawahirímu. Pravděpodobnost zde byla. Al-Balawi nebyl bezvýznamný pěšák, byl to lékař a svou oddanost džihádu již verbálně prokázal v minulosti. Agent odjel do Pákistánu a brzy hlásil výsledky. Psal e-maily své rodině, které tvrdil, že studuje v Turecku medicínu, své manželce, již ujišťoval o brzkém návratu domů, a svým nadřízeným v CIA, které informoval o vzestupu na žebříčku organizace. Al-Káida je obvykle nedůvěřivá k nově příchozím, zejména ze zemí, jako je Jordánsko, které mají efektivní tajnou službu a těsně spolupracují s USA. Ale al-Balawi se záhy dostal mezi nejvyšší stupně Tálibánu a al-Káidy a brzy začal zásobovat CIA informacemi přímo zevnitř. Až později se ukázaly jisté nesrovnalosti v jeho působení. Al-Balawiho přijetí a vzestup uvnitř organizace byly příliš rychlé. Jeho informace byly častěji o akcích, které již proběhly, než o plánovaných operacích.

Je zřejmé, že někdy brzy po navázání prvních kontaktů s tvrdým jádrem džihádistů došlo u al-Balawiho k proměně a změnil definitivně strany. Nevíme, zda to plánoval ještě před příjezdem do Pákistánu, zda byl odhalen nebo zda na něj zapůsobilo prostředí, ale svým spolubojovníkům prozradil svůj úkol a začal pracovat na uskutečnění útoku proti „křižákům“. Rozehrál vysokou hru, která mu vyšla dokonale. Byl to oddaný bojovník džihádu s vírou hluboce intelektuálně a nábožensky zdůvodněnou a zřejmě nikdy neměl v úmyslu s CIA upřímně spolupracovat. Od samého začátku působení v Pákistánu měl v plánu zasáhnout Američany co nejúčinněji a ti mu sami poskytli skvělou příležitost. Stal se na oko agentem CIA, ale ve skutečnosti byl agentem dvojitým. Jeho původní mučednické aspirace před obrazovkou počítače byly spíše teoretické, ale tím, že z něj udělala CIA svého špiona a nasadila ho přímo mezi tvrdé jádro džihádistů, v něm zřejmě paradoxně jeho přesvědčení utvrdila a umožnila mu stát se efektivním nástrojem džihádu.

Ale důstojníci CIA a GID byli tak nadšeni z možnosti dostat se přímo k jádru nepřátel, že zapomínali na opatrnost. Al-Balawi měl zcela exkluzivní postavení. Dodal CIA mnoho informací, které vedly k úspěšným útokům UAV, následně tyto útoky zhodnotil a dodal fotografie dokladující jejich úspěšnost. Vedení organizace evidentně obětovalo řadové povstalce a nižší kádry, aby al-Balawimu dodalo důvěryhodnosti. Al Balawi se často pohyboval v blízkosti nejvyšších velitelů Tálibánu a svou bledou pletí a jasným nedostatkem bojových zkušeností byl nápadný. Často byl nervózní a varoval spolubojovníky před útokem z nebe. K CIA se zprávy o nováčkovi, který má důvěru vedení a je „někdo důležitý“ oklikou dostaly a potvrdily tak úspěšnost nového agenta. Aby CIA ukázala, jak si svého agenta cení a důvěřuje mu, umožnila mu přímý přístup na svou základnu. Tento mimořádný přístup sloužil i jako bezpečnostní opatření pro al-Balawiho, který se nemohl nechat vidět, jak podstupuje kontrolu na hlavní bráně jako ostatní.

Nedočkavost a chyby
Dne 30. prosince 2009 se ozval al-Balawi svému jordánskému řídícímu důstojníkovi Ali bin Zeidovi, že se právě sešel s al-Zawahirím a ví, kde se právě nachází. Al-Balawi nasedl mimo základnu do červeného SUV k afghánskému veliteli ochrany základny Arghawanovi, který řídil, a přijel s ním přímo na centrálu. Tam na něj čekal natěšený uvítací výbor. Auto zastavilo před jednopatrovou tělocvičnou, kde obvykle probíhaly schůzky s agenty. V tu chvíli už selhalo několik bezpečnostních opatření. Selhání je věcí CIA, která zanedbala prakticky všechny bezpečnostní zásady. Tou první je - nikdy se neshlukovat. Setkání mohlo a mělo proběhnout o samotě, pro uspořádání „konference“ za účasti všech nebyl žádný důvod. Ale lidé ze CIA byli zvyklí pracovat v týmu a jejich radost nad informačním průlomem zřejmě také sehrála roli. Al-Balawi mohl být ještě před příjezdem na základnu prohlédnut svým řídícím důstojníkem. Vůz mohl být zastaven na kontrolním stanovišti, ohledán psy a přístroji na přítomnost výbušnin. Při příjezdu na místo mohl být prohledán ochrankou bez přítomnosti ostatních. Nic z toho se nestalo.

Xe / Blackwater
Bezpečnost uvnitř základny měli na starost neoficiálně kontraktoři firmy Xe, dříve Blackwater. Blackwater v minulosti se CIA velmi úzce spolupracoval na bojových operacích, pracovníci Blackwateru připravovali UAV k akcím, a ochrana mise byl jen jeden z mnoha jejich úkolů. Netřeba zde asi připomínat mediálně známou roli Blackwateru ve válce v Iráku, smrt jeho čtyř pracovníků ve Fallúdži – celkově problémové působení soukromých vojenských kontraktorů ve válce. Poznamenejme jen, že kontraktoři Blackwateru (a samozřejmě i ostatních, méně známých společností z oboru) a agenti CIA jsou i díky svému – podobnému stylu oblékání a tím, že jsou to viditelně cizinci, ale bez uniformy, lidmi na středním východě často zaměňováni a obě organizace jsou asi nejvíc nenáviděnými aktéry působení USA v oblasti. Zabít kontraktora Blackwateru je tedy pro bojovníka džihádu skoro stejně tak záslužné jako zabít agenta CIA.

Sebevražedný útok
Al-Balawi vystoupil z vozu s jednou rukou v kapse. Dva kontraktoři Xe, Dane Clark Paresi, 46 let, a Jeremy Wise, 35 let, k němu přistoupili, aby ho prohledali, a vyzvali jej, aby vyndal ruku z kapsy. Bylo 16.30. V tu chvíli se ozval výbuch, který byl slyšet až ve tři kilometry vzdáleném Chóstu. Al-Balawi odpálil vestu s výbušninou a tisícovkami ocelových kuliček. Při útoku zahynulo kromě pracovníků Xe dalších pět agentů CIA, jordánský kapitán Al Shareef Ali bin Zeid a afghánský šéf bezpečnosti základny. Jednou z pěti zabitých agentů byla i velitelka celého týmu, 45letá matka tří dětí, jejíž identita je stále utajována. Dalšími mrtvými agenty byli kromě jednoho doposud neidentifikovaného tlumočníka tito pracovníci - Scott Roberson, 39 let, Harold Brown Jr., 37 let, a Elizabeth Hansonová, 30 let. Nejméně šest dalších agentů CIA, kteří dorazili na mimořádné setkání z ústředí v Kábulu, ale při výbuchu stáli za autem a byli částečně ochráněni, bylo zraněno. Mezi nimi i zástupce velitele CIA pro celý Afghánistán, který byl s těžkými zraněními později převezen do Německa. Ti, kdo byli zabiti, stáli od al-Balawiho pár kroků až několik desítek metrů. Velitel bezpečnosti základny jménem Arghawan byl pouze zraněn, ale následně byl zastřelen ranou do hlavy dalším americkým vojákem, který ho považoval za jednoho z útočníků. Celá základna byla uzavřena a 150 afghánských zaměstnanců okamžitě zatčeno. Překvapení a zmatek ovládli celou scénu. CIA přišla v okamžiku o celý svůj místní tým.



Reakce po útoku
Pravdivé informace o útoku se dostávaly na veřejnost postupně. Nebýt nekrologů v místním tisku v různých částech USA, asi bychom se nedozvěděli, komu patří hvězdy, které přibyly na památeční zdi v ústředí CIA v Langley. Těla zabitých agentů byla převezena do USA, kde se ceremoniálu zúčastnil ředitel CIA Leon Panetta. Al Shareef Ali bin Zeid byl pohřben v Jordánsku s královskými poctami za účasti nejvyšších státních představitelů a právě jeho pohřeb, na kterém byl vyzdvihován jeho „přínos pro humanitární péči v zahraničí“, se stal nechtěně potvrzením jordánské spolupráce s Američany. Celý případ, do té doby zahalen tajemstvím, dostal jasnější obrysy. Al-Balawi byl džihádisty po celém světě okamžitě oslavován jako mučedník. Rodina z jeho proměny v teroristu obvinila tajnou službu a vyjádřila se o něm jako o oběti manipulace, ale manželka v několika rozhovorech pro média vyjádřila jednoznačnou radost a hrdost nad činem svého manžela. Zodpovědnost za útok si připsalo zároveň několik frakcí Tálibánu v Pákistánu i al-Káida, což bylo neobvyklé, protože TTP se obvykle k útokům uvnitř Afghánistánu nehlásí.

Je pravděpodobné, že původní nápad a plánování vyšlo od kádrů al-Káidy, zatímco logistickou podpora a dodání výbušnin (původně ze skladů pákistánské armády) měla na starost tzv. Hakkáního síť – velmi nezávislá kmenová frakce TTP. Dne 9. ledna se objevila ve vysílání stanice Al-Džazíra minutu a půl dlouhá videonahrávka, pravděpodobně editovaná přímo lidmi z al-Káidy, na které mluví al-Balawi po boku Hakimullaha Mehsuda, mladého radikálního velitele TTP a nástupce zabitého Baitullaha Mehsuda. Na nahrávce Al-Balawi, oblečený ve vojenské bundě, s tradičním kloboukem pakolem na hlavě a s plnovousem, mluví o svém plánovaném činu, velebí Tálibán za poskytnutí útočiště zahraničním mudžahedínům a svůj sebevražedný útok přímo označuje za pomstu za Baitullaha Mehsuda a další bratry v boji. Za oběma muži visí na stěně látka s islámským vyznáním víry. Později, dne 1. března byla na stránkách as-Sahab zveřejněna další nahrávka, tentokrát dlouhá celých 44 minut, na které al-Balawi detailně popisuje svoje plány. Na této nahrávce má al-Balawi, tentokrát sám, na klíně kalašnikov a v jednu chvíli ukazuje na kameru kus plastické trhaviny C4, který byl později použit při útoku. Vysmívá se hlouposti CIA a jordánské tajné služby, mluví o tom, že původně chtěl pouze zabít nebo unést svého řídícího důstojníka, ale okolnosti mu poskytnou lepší cíl – nenáviděné Američany. Zmiňuje se o tom, jak dodával CIA takové informace, které chtěli slyšet, lži smíchané s ověřitelnými fakty a fotografie a nahrávky nejvyšších velitelů al-Káidy. Je to velmi odlišný obraz od civilní fotografie váženého lékaře. Al Balawi je sám se sebou viditelně spokojený a v jeho tváři můžeme vidět radost nad dobře vykonaným dílem bojovníka džihádu. Tou dobou ani on sám asi netušil, jak úspěšný bude.

Efekt do budoucna
Tento útok byl pro CIA obrovskou ranou a pro džihádisty do jisté míry neočekávaným triumfem. CIA ztratila své nejlepší specialisty na celou oblast. Nejde o informace v počítačích, ale o lidské mozky, plné nenahraditelných informací a zkušeností. Aktivity CIA na základně Chapman byly dočasně zastaveny, než byl sestaven nový tým, který musí začít se sběrem informací od začátku. Útok byl i obrovskou morální prohrou a ostudou CIA – byla zasažena na vlastním území, podceňovaným nepřítelem, s brutální efektivitou. Džihádisté se pomstili symbolicky hned několika největším nepřátelům najednou – obávaným agentům CIA, démonizovaným kontraktorům Xe/Blackwateru a těm, kdo ovládají UAV. Při útoku vyšla najevo role jordánské GID ve válce proti terorismu, kterou se doposud snažili Jordánci i Američané popírat. Útok bude mít velmi negativní efekt na budoucí spolupráci CIA s agenty uvnitř džihádistických struktur, kterým již nikdy nebude projevena taková důvěra jako al-Balawimu. Asi nejdůležitějším poznatkem o celé události je fakt, jak efektivně a promyšleně dokáže společně zaútčit al-Káida a Tálibán na mnohonásobně lépe vybaveného protivníka a jak dokáže hrát zpravodajskou hru způsobem, který bychom očekávali jen u státních aktérů. To naznačuje, že jsou džihádisté v lepší formě, než se předpokládalo.

Poslední informace naznačují, že kampaň cílených útoků UAV pokračuje, a dokonce se zintenzivnila. CIA chce dát najevo, že prohrála bitvu, ale nemíní prohrát válku. Američané oznámili, že jejich nálet UAV 14. ledna 2010 smrtelně zranil vůdce TTP Hakimullaha Mehsuda a že byl tento al-Balawiho spolubojovník z videonahrávky již pohřben. Tálibán to popřel, podobně jako v minulosti mnohokrát. Al-Zawahirí na svoje setkání s Trubcem zatím čeká. Dlouhá válka pokračuje...

autor: Filip Marek, spolupracovník Akademie Aegis
filip@aegisteam.cz

foto: archiv autora, AP, Washington Post

Toto je plná verze článku vyšlého tiskem v časopisu Zbraně&Náboje č.8/2010 (14.7.2010)