Každá úprava a zásah do zbraně by měl mít svůj smysl a
sledovat vytčený cíl. Tím by u obranné zbraně mělo být zvýšení efektivity
jejího případného použití resp. nošení pro obranné účely. Každou, zvlášť
nevratnou změnu bychom si měli dobře promyslet a vědět co nám přinese. Úpravy
nesmí v žádném případě snižovat bezpečnost, spolehlivost a funkčnost
zbraně.
Zvláště ze začátku je na místě úvaha, zda není vhodnější
investovat prostředky do tréninku, střeliva atd. než do výměny toho či onoho na
zbrani a jejího ladění. Ani sebelepší tuning vaší zbraně neodstraní vaše chyby
ve střelecké technice a ovládání zbraně.
Přestože navádím k mírné zdrženlivosti, mnoho úprav
může skutečně být přínosem a zlepšit užitnou hodnotu zbraně pro obranné účely…
Zaměřme se nyní na jednotlivé oblasti, ve kterých můžeme na
zbrani něco měnit a vylepšovat:
Skoro každého jako první napadne ladit spoušť a mechanizmus
zbraně celkově. Ne, že by se zde nedalo něco vylepšovat skoro na každé zbrani,
ale mělo by to mít své zásady. Zásahem do „vnitřností“ můžeme výrazně negativně
ovlivnit bezpečnost a funkci zbraně, proto by jakoukoli takovou úpravu měl
dělat odborník – puškař nebo ten kdo tomu skutečně rozumí. Vždy je dobré počkat
s laděním odporu spouště a leštěním funkčních ploch a součástek až bude
mít zbraň něco za sebou, řádově tisíc výstřelů. Zbraň si sama částečně „sedne“
a možná usoudíte, že už není potřeba nic upravovat.
Nejvíce rizikové je amatérsky upravovat odpor spouště,
zkracovat u SA/DA zbraní bicí pružinu ve snaze zjemnit chod spouště a podobné
zásahy s přímím vlivem na funkci zbraně a bezpečnost.
Častá a snadná úprava zbraně spočívá ve výměně mířidel. Pro
obrannou zbraň nepotřebujeme sportovní mikrometrická mířidla, ale mířidla
usnadňující instinktivní „ukázání“ zbraní na cíl nebo jejich lepší kontrolu při
podmínkách snížené viditelnosti. Vyměnit plastová mířidla za kovová je vhodné
z důvodu vyšší životnosti při intenzivním tréninku.
Také je důležitý tvar mířidel, vysoká mířidla s ostrými
hranami mohou dělat problémy (zachycení o oděv atd.) při tasení zpod oblečení
nebo z také z ledvinky. Pro střelce který nenosí náboj v komoře
mohou nevhodná mířidla způsobovat zranění ruky při dynamickém nabití
v rámci tasení.
Nejjednodušší a nejlevnější úpravou je aplikace barvy
(reflexní oranžové, červené nebo zelené) na mušku. O stupeň výše stojí mířidla
se světlosběrným vláknem, které při pohledu skrze ně ukazují jasně svítící bod
dané barvy. Nevýhodou je jejich relativní křehkost a nefunkčnost v šeru.
Velmi doporučitelnou volbou pro obrannou zbraň, i když cenově dost náročnou,
jsou mířidla tritiová. Do hledí resp. mušky jsou vsazeny kapsle s tritiem,
které aktivně svítí i v úplné tmě a takřka neomezeně dlouhou dobu. Dobrým
kompromisem je alespoň tritiová muška. Některá mířídla také kombinují
světlovodné vlákno s tritiem.
Ovládací prvky, typicky záchyt závěru, páčka pojistky a
vypouštění zásobníku jsou asi nejčastěji modifikovanými nebo vyměňovanými díly.
U některých zbraní, např. u typu 1911 se nabízí desítky různých provedení.
Důvodem změny bývá hlavně lepší dostupnost (ovladatelnost) a přizpůsobení
velikosti střelcovy ruky. Záchyty závěru se dají vyměnit za prodloužené, které
se lépe ovládají, na druhé straně hrozí, že budou držením vyřazené
z funkce a nebudou vystavovat závěr po posledním výstřelu (častý problém
např. u Glocků). To samé platí i o zvětšených nebo prodloužených tlačítkách
vypouštění zásobníku. Sice se lépe mačkají bez potřeby velké změny úchopu, ale
hrozí nechtěné vypuštění zásobníku u zbraně v pouzdře nebo při položené
zbrani (např. doma nebo na jiném místě kde není zbraň v pouzdře).
U manuálních pojistek je kromě výměny za lépe ovladatelný díl se zvětšeným hmatníkem možnost jejich úplného odstranění. U mnoha moderních zbraní s vysokou mírou pasivní bezpečnosti (automatické pojistky, blokátory úderníku atd.) je vnější manuální pojistka přidávána spíše z tradice a konzervativizmu části zákazníků. Zastávám názor, že taková pojistka není potřeba a její odstranění naopak přispívá k možnosti lepšího úchopu zbraně (boky zbraně jsou plošší a nic prstům „nepřekáží“. U různých zbraní lze už rovnou při výběru nové zbraně volit z několika variant, vč. verze bez pojistky, např. Grand Power K-100.
Logická snaha je udělat něco se snížením zpětného rázu
výstřelu resp. jeho přenosu ze závěru na tělo zbraně a do rukou. Zmenšit
energii zpětného rázu kromě volby méně výkonného střeliva nelze, ale přesto je
několik možností jak si pomoci. V zásadě se to týká vratné pružiny, a to
buď její výměny za silnější (to ale vede k větším ovládacím sílám při
ovládání závěru a může to ovlivnit spolehlivost s některými náboji) nebo
ve volbě systémů nahrazujících „obyčejnou“ vratnou pružinu a principem připomínají
odpružené vidlice horských kol. Většinou jde o systémy pružinové (Sprinco) nebo
kombinované pružina-elastomer (např. Shock-Tec). Poslední novinkou je magneticko-mechanický tlumič zpětného rázu zn. DPM.
Jako levnější volba se někdy používají tzv. buffery, (plastové nebo
z tvrdé gumy) navlečené na vratnou pružinu mající ovšem omezenou
životnost.
Systémy
tlumení zpětného rázu mají spíše menší než větší efekt a jejich hlavní přínos
je zmírnění přenosu rázu ze závěru na tělo zbraně s vlivem na životnost.
Další z oblastí, kterou má smysl se zabývat, je
zlepšení úchopu zbraně. Jistota a přirozenost držení je u obranné zbraně velice
důležitá a má zásadní vliv na střelbu, zvláště v mokrých nebo zpocených
rukách v krizové situaci. Možných úprav je několik úrovní složitosti, od
prosté výměny střenek (dřevěné, gumové, kovové) za ergonomičtější resp.
s lepším zdrsněním až po nevratné úpravy plastových rukojetí.
Další častou variantou je polepení některých ploch rukojeti
jemným smirkem (např. na skateboardy) nebo jinými materiály, případně vytvořit
zdrsnění přímo na rukojeti.Někomu také vyhovuje opatřit rukojeť gumovým
návlekem, ať už originálním (nejznámější je zn. Hogue) nebo třeba ze staré duše
kola.
Úpravy zásobníků směřují hlavně ke zvýšení kapacity. Na
zásobníky mnoha výrobců se dají místo standardního plochého dna nasadit botka
zvyšující kapacitu o jeden, dva i více nábojů. Prodlouží se tím samozřejmě jeho
délka, ale buď lze tento zásobník použít jako druhý náhradní s vyšší
kapacitou nebo poslouží v situacích, kdy nepotřebujeme zbraň skrývat pod
oblečením, ale je stále někde připravena (doma, na chatě atd.). U některých
zásobníků se dá zvýšit kapacita o jeden náboj i úpravou podavače.
Na některých zbraních lze provést úpravu hran a tvarů některých
jejich částí, typicky spodní strany lučíku, prostoru v kořeni lučíku u
rukojeti atd. Výhodné je (pokud to vaše zbraň umožňuje) rozšíření ústí
zásobníkové šachty pro snadnější zavádění zásobníku při přebití.
Některé drobnosti můžeme zvládnout sami, existují však i
radikální úpravy, které vyžadují odbornou práci. Existují firmy, které dokáží i
zásadně přetvarovat plastové části zbraní (např. Robar v USA), zakulatit
všechny hrany zbraně, změnit povrchovou úpravu atd.
Na první pohled sem toto téma nepatří, na ten druhý už ovšem
ano. Často to nejlepší, co můžeme pro svou zbraň udělat, je dobře se o ni
starat, čistit a udržovat ve spolehlivém funkčním stavu. Přes různé mýty, které
mezi střelci panují, je potřeba čistit každou zbraň bez ohledu na značku a to
bez výjimek. Největší pozornost je potřeba věnovat těm místům na zbrani, které
mají vliv na spolehlivé fungování. K nim patří náběh do nábojové komory,
vytahovač, drážky závěru a těla zbraně a ostatní místa kde se usazují nečistoty
– vývrt, dráha hlavně v závěru, spoušťový mechanizmus. Pro údržbu je dobré
si opatřit odpovídající prostředky- čistící chemii, kartáčky nebo speciální
šňůru Bore Snake na vývrt, mosazný kartáček (pomůže i starý zubní) na vnitřní
plochy, případně další pomůcky. Po vyčištění a vysušení je dobré lehce namazat
třecí plochy ve zbrani.