Akademie AEGIS

Výcvikové středisko TACTICAL DEFENSE INSTITUTE – Ohio, USA

Stává se Vám také, že při toulkách internetem „pláčete“ nad fotkami výcvikových středisek v USA a říkáte si: „to kdyby bylo tady…“ ? Přestože i v našich podmínkách lze dostat dobrý výcvik a pěkně vybavená střelnice ještě není zárukou kvality, tak nezbývá než americkým střelcům závidět jejich možnosti. Jedním z předních amerických výcvikových center je i Tactical Defense Institute v Ohiu.

Každý z nás, kteří se profesionálně zabýváme střeleckým a taktickým výcvikem, zvláště u ozbrojených složek, nazýváme se instruktory a nespokojujeme se pouze s rolí „výdejce střeliva“, čerpáme informace kde se jen dá. Dříve nebo později jsme nuceni konfrontovat svoje výcvikovém metody a výsledky se zavedenými zahraničními systémy, sledovat vývoj ve světě a pružně na něj reagovat. Stejně jako všechno, i střelecké techniky a styl výcviku se mění. Náhoda tomu chtěla ( i když ta přeje připraveným), že jsem se v roce 2003 potkal s jedním z instruktorů výcvikového střediska Tactical Defense Institute (TDI). Po počátečním překonání určitých bariér jsme zjistili, jak praví klasik, že „jsme stejné krve, ty i já“ a zrodilo se profesionální přátelství, jehož si velice vážím a které je mi cenným zdrojem nových informací a poznatků. Ten člověk se jmenuje Petr Janda a jak jméno napovídá, má kořeny v České republice. Kromě toho, že je instruktorem v TDI, je také výrobcem špičkových kydexových pouzder FIN Designs.

TDI – Tactical Defense Institute

TDI bylo založeno v roce 1986 Johnem Bennerem (JB), který je majitelem a současně hlavním instruktorem střelby, taktického výcviku a fyzické sebeobrany. Je autorem učebních plánů pro všechny kurzy a také několika příruček v oblasti boje zblízka (Close Quarters Personal Control, Close Quarters Special Operations Program atd.). Od založení TDI trénoval tisíce členů policejních ozbrojených složek na okresní, státní i federální úrovni, zároveň s vojenskými jednotkami a s osobami z civilního sektoru. Zpracoval kurzy se zaměřením na taktiku pro zvláštní policejní jednotky (SWAT apod.). Některé jeho obranné techniky se používají při výcviku U.S. Navy Seals a U.S. Army Special Operations Groups.
Téměř 20 let byl členem a později velitelem a koordinátorem SWAT týmu. V době Johnova působení byla jeho jednotka prvním SWAT týmem, jemuž byla udělena pravomoc operovat ve více jurisdikcích (44) a v době kdy od jednotky odcházel byl velitelem s nejdelším funkčním obdobím mezi SWAT týmy v USA. Koordinoval stovky taktických situací ve spolupráci s vyjednávačskými a lékařskými týmy. Během své kariéry také působil v Mid-South Institute ve státě Mississippi, kde trénují téměř všechny speciální vojenské, federální a policejní jednotky, mezi nimi všechny Navy Seals týmy, Delta týmy, F.B.I. H.R.T. (FBI Hostage and Rescue Team) a jiné.
V současné době se soustřeďuje na činnost spojenou s výcvikem v jím založeném TDI, zároveň s kurzy pořádanými po celých USA. V prostorách TDI (téměř 75 hektarový areál s učebnou, 400 yardovou puškovou střelnicí, hlavní pistolovou a brokovou střelnicí, s řadou dalších střelnic, které zahrnují prostor pro taktické cvičení s použitím automobilů, LF domy /tzv. „live fire house“ – prostory umožňující střelbu do všech směrů/ a dvoupatrový dům pro taktický a noční trénink) trénuje jak studenty z civilního sektoru tak i policejní jednotky.
Tým TDI instruktorů se rekrutuje převážně z členů ozbrojených policejních složek, z nichž mnozí jsou zařazeni do SWAT týmů u svých jednotek. Pro různorodost tréninku má TDI několik instruktorů z jiných oblastí lidské činnosti (psychologie, právníci atd.). Další členy svého týmu si JB vybírá z řad svých bývalých studentů (to je i Petrův případ). S TDI spolupracuje například Dave Spaulding, jeden z nejuznávanějších instruktorů v USA, autor vynikající knihy Handgun Combatives.

Výcvikové kurzy v TDI

Čím se TDI liší od jiných center podobného zaměření? JB odpověděl, že taktickou přípravou a celkovým přístupem k tréninku. Taktika se zařazuje do tréninku během druhého výcvikového dne a její podíl na časovém rozvrhu se neustále zvyšuje. Pro kurzy s pistolí to představuje plných 19 dní – střelecký nácvik, pohyb se zbraní, střelba za pohybu, užití krytů, prohledávání objektů, řešení modelových situací (doma, kancelář, parkoviště, obchody atd.).

Pro bližší popis kurzů dejme slovo přímo P.Jandovi: „Celkový přístup k tréninku v úvodních dvou dnech je veden uvolněnější formou. Není založen na principu armádního výcviku, tj. vše na povel. Studenti mají prostor pro individuální upravení tréninkového programu. Zároveň také atmosféra během celého kurzu je velice přátelská s důrazem na uvolnění stresu spojeného s psychicky a fyzicky náročným tréninkem. Ne všichni studenti jsou schopni stejných výkonů při řešení problémů, před které jsou postaveni. Také hodnocení jejich výkonů během náročnějších cvičení jsou velice subjektivní. Jednak záleží na individuálním instruktorovi, který je na tom či onom stanovišti a jednak na schopnostech studenta samotného. Důležitým bodem je, aby každý ze studentů prováděl zadaný úkol na 100% svých možností, což někteří z nich nejsou schopni dokázat ani po několikadenním výcviku. Záleží na jejich přístupu k tréninku a jejich snaze dosáhnout v rámci svých možností co nejlepších výsledků. Pokud tyto podmínky splní, mohou postoupit do náročnějších kurzů i když jejich celkový výkon nedosahuje nejvyššího standardu pro průměrné střelce.
Ti, kteří již prošli pokročilými kurzy, policisté nebo instruktoři, kteří se sami zúčastní kurzu ze cvičných důvodů, jsou hodnoceni mnohem kritičtěji. Zvláště pak u instruktorů ve výcviku je poukazováno na každý nesprávný pohyb, každou chybu při taktickém užití krytů a vstupů do prohledávaných prostor atd.
Při ostrém tréninku nebo při nácviku se cvičnou municí je situace vždy taková, že student při užití všeho co se již naučil v předešlých kurzech má vždy možnost úspěšně zvládnout zadaný úkol. Pokud ale udělá skutečně hrubou taktickou chybu je za to penalizován. Při ostrém tréninku verbálně (Studenti mají možnost verbálně vyzvat terč-útočníka než ho zneškodní nebo komunikují během nácviku s terči-rukojmími nebo s terči-kolemstojícími. Instruktor odpovídá za terče a sdělí chybujícímu studentu, že byl právě zneškodněn útočníkem nebo že rukojmí bylo zastřeleno a že student situaci nevyřešil.), při nácviku se cvičnou municí pak zásahem do odkryté části jejich těla. Při tomto nácviku jsou i samotní studenti často zařazeni mezi útočníky, aby sami poznali jaký je pohled na celou situaci z druhé strany. Při pokročilejších kurzech jsou během modelových situací zařazeni do scénáře nejen instruktoři a studenti, ale i lidé mimo TDI (např. známí instruktorů, které studenti neznají). Každý z účastníků hraje určitou roli v rámci scénáře modelové situace a student, který modelovou situací prochází se musí v tomto prostředí rychle zorientovat a reagovat na nečekané změny ve vývoji.
Ale znovu připomínám, že studenti mají reálnou šanci „vyhrát“. Nikdy nejsou postaveni do neřešitelné situace. Před každým útokem mohou studenti rozeznat (pokud správně vyhodnotí vývoj situace), že se konflikt vyhrocuje. Jestliže student usoudí, že je moudřejší scénu opustit anebo že je situace nad jeho síly a rozhodne se problém vyřešit odchodem z daného prostoru (restaurace, úřad, banka, obchod, atd.) a může to bezpečně udělat (scénář ještě není v bodě, kdy otočení zády a odchod by byly nebezpečné nebo kdy student není sám a má za úkol chránit partnera), tak samozřejmě udělal to nejsprávnější co mohl, i když modelová situace byla myšlena jinak (vyhrocení konfliktu, střelba, atd.).
Studenti se během celého kurzu nejen chtějí něco nového naučit a prověřit si svoje znalosti, ale se také se pobavit a promluvit si o novém vybavení. Mnoho z nich projde během několika let celým tréninkovým programem. Také proto je k dispozici v TDI zbrojíř (ne v areálu, ale velice blízko – úpravy zbraní, výměna mířidel, atd.), modifikují se rámy na polymerových pistolích anebo je možnost mít nové pouzdro vyrobené na míru, to vše přes noc, na příští tréninkový den. Přístup lidí k tréninku se zbraní se myslím nijak neliší od ČR. Je skupina lidí, kteří pouhým zakoupením zbraně a návštěvou střelnice se považují za dostatečně trénované. Další skupina lidí si uvědomuje, co trénink znamená a snaží se získat více informací a zkušeností, ale to vše jen za účelem naučit se se zbraní zacházet. Pak je tu další skupina lidí, pro které je to skutečná záliba a ti pak nelitují času ani peněz na vybavení a trénink. Tato poslední skupina lidí je v USA dosti početná, ať už se jedná o loveckou, sportovní nebo sebeobrannou střelbu. Díky tomu se zde střeleckých center uživí mnohem více než v evropských podmínkách. Tím se také řídí náročnost celého tréninku (zákazníci z řad této skupiny si musí trénink užít a být schopni jít po něm v pondělí do práce, jinak nemůže majitel centra očekávat opakované přihlášky, což je to, co mnoho z center zaměřených na civilní sektor živí).
Ve většině výcvikových center jsou instruktoři z řad policie a armády, ať už v aktivní službě nebo po jejím ukončení. Dává to smysl – jsou zvyklí se zbraní zacházet a mají zkušenosti, kterými mohou obohatit trénink. Pokud se týče oficiální spolupráce, tak já osobně o ničem podobném nevím. Ozbrojené složky jako instituce se často na privátní výcviková centra zaměřená na civilní sektor dívají svrchu a nemají o nich valné mínění do té doby než se osobně přesvědčí o možné kvalitě takového tréninku. Stává se nám běžně, že policejní veteráni se s podobným tréninkem za celou svojí kariéru nesetkali a jejich vlastní interpretace řešení taktických problémů by v reálném prostředí nemusela skončit dobře.“

Na rozdíl od zvyklostí v Evropě, o ČR ani nemluvě, je v USA zcela běžný trénink místních, státních a federálních ozbrojených složek v privátních centrech. Jsou centra, která podíl tréninku civilistů značně zredukovala, protože vojenské a policejní kontrakty je zcela vytíží. Vybudování a provoz dobře vybaveného střediska je drahé, pro armádu a policii je jednodušší si jej pronajmout anebo uzavřít dlouhodobou smlouvu. V TDI se civilní trénink dělá o víkendech, tří a více denní tréninky zahrnují den nebo dva před nebo po víkendu. Během týdne je pak prostor pro ozbrojené složky a jiné organizace (záchranáři, zaměstnanci soudů atd.). Takový trénink je buď pod vedením JB nebo si mohou tyto organizace pronajmout celý prostor TDI a trénink pak provádějí jejich instruktoři.